Aktuality

1234567Archiv aktualit

Jiřina Skalová - knihovnice

          Do archivu těch, kteří se navždy rozloučili s domažlickou knihovnou, přibylo na začátku září další jméno. Jiřinu Skalovou znali Domažličané a celé Chodsko jako zakládající členku Chodského tria, dlouholetou členku pěveckého sboru Čerchovan. V letech 1961-1976 ji za svou paní knihovnici považovali domažličtí čtenáři, za svou pomocnici a rádkyni dobrovolní knihovníci okresu Domažlice, za svou kolegyni knihovnice tehdejší Okresní, pozdější Knihovny Boženy Němcové.

          Ze současných zaměstnanců Městské knihovny Boženy Němcové nepracoval s paní Skalovou již nikdo. Všichni jsme ji však znali z jejích návštěv v knihovně, ze společných setkání  s našimi seniory, s přátelských schůzek. Všichni  si pamatujeme její nezapomenutelné historky z návštěv místních knihoven, zážitky se čtenáři, s dobrovolnými knihovníky, s tehdejšími předsedy místních národních výborů. Za vším tím  povídáním se vždy skrývala láska k práci, kterou dělala 15 let. Vždy  to byla práce s lidmi a pro lidi, které měla ráda. Čtenáři si jí vážili, knihovníci ji měli rádi. Měli jsme vás rádi, pani Skalová…

15. 9. 2009

Znáte Lubomíra Mikiska a Milana Čechuru?

          Plzeňské spisovatele, pomalu šedesátníky, jednoho prý (slovního) lamače ženských srdcí (vymyšleno  M. Čechurou), druhého prý (také slovního) trhače bránic? Autory jedné společné povídkové knížky (ještě spolu s Jiřím Ulrichem) Duhová kulička, dvou samostatných knížek Lubomíra Mikiska Přání a Když tančí vážky, a jednoho románu Milana Čechury Rodinčení? Pokud ne, seznamte se.

Milan Čechura se narodil v Ústí nad Labem, Lubomír Mikisek v Praze. V současnosti oba žijí a tvoří v Plzni. Milan Čechura nahlíží na život z té humornější stránky, Lubomír Mikisek je niternější. Nechybí mu empatie, vcítění se do nitra svých vrstevníků, soucit s nimi... Častým tématem je osamělost a rozčarování, které přichází s věkem. Ale i naděje, která se před jeho hrdiny občas otevírá. Jeho práce jsou sice určeny převážně čtenářkám, ale podle recenzí na internetu osloví a zaujmou i  muže. Literární prvotina Přání je soubor povídek o obyčejných lidech s jizvami na duši. Některé mají otevřený konec, jiné končí zajímavou pointou. Povídky jsou proloženy autorovými verši – a pokud si je přečtete,  ještě dlouho ve vás budou znít – jako ozvěna toho, co sami cítíte, jen to neumíte tak přesně vyjádřit. Román Když tančí vážky je knížkou o naději. O naději, kterou v sobě každý nosíme, i když nás válcují nesplněné představy, ubíhající léta, vážné nemoci. Román se snaží přispět k poznání, že stojí za to žít a v každé situaci lze najít i světlejší stránky.

Rodinčení Milana Čechury je trochu z jiného soudku. Už jen ten název. Rodinčení. Pochází od rodiny. A rodina je základ státu. A stát má mít pevné základy. Alespoň se to všude píše. Čtyři předchozí věty jsem si vypůjčila z přebalu knížky. A přesně v tomto duchu se jednotlivé příběhy ze života typicky české rodiny Čechových odvíjí. S jemným a typicky českým humorem nás útlá knížka vtahuje do rodiny čtyřicátníka Hynka, který nejraději sedí před televizí či počítačem, energické maminky, organizátorky a pilíře rodiny Markéty, dvanáctiletého syna Pavlíka a patnáctileté dcery Alenky. Jsme účastníky koupě prvního saka pro Pavlíka, výletu na houby (průšvih má taťka), pokusu o stěhování nábytku v obýváku (opět zazáří průšvihář taťka), výletu na koupaliště v nových plavkách (což nedopadne dobře pro maminku) či diskuse na téma pečení vánočního  cukroví (zdá se, že na svou pusu doplatí děti i Hynek).

Co oba autory spojuje? Zcela jistě Plzeň, členství ve Středisku západočeských spisovatelů, publikování v Listech Ason-klubu a Plži, povídky a romány o jejich současnících, pochopení a vcítění do nich, radost z psaného slova, společné výjezdy na literární večery. Na jeden z nich se mohou domažličtí čtenáři těšit i počátkem října v Domažlicích. A než oba autory poznáte osobně, přijďte si do knihovny přečíst jejich knížky.

6. 8. 2009

Jubileum výtvarnice Jany Hruškové

           Patří již léta k výrazným uměleckým osobnostem Domažlic, které propaguje četnými výstavami svých obrazů nejen v České republice, ale i v zahraničí. Spolu s Václavem Sikou se řadí k těm výtvarným umělcům, kteří reprezentují naše město doma i v zahraničí a představují je jinak než v tradiční folklorní podobě. Václav Sika vede Galerii bratří Špillarů, žije a tvoří ve Kdyni, Jana Hrušková je domažlickou rodačkou, která se v Domažlicích narodila, vyrůstala tady, studovala i pracovala. A malovala. První výstavou se v Domažlicích představila v roce 1985. Od té doby jich obeslala nebo uspořádala více než 60. V mnoha českých  městech, cizích zemích, na různé reprezentativní úrovni. Neúnavně obesílala národní soutěže – v Českých Budějovicích, Litoměřicích, vystavovala  samostatně v Praze, Plzni, Klatovech, ale i v menších obcích v nejbližším okolí – v Srbicích, Kolovči, Horšovském Týně, Poběžovicích. Se zájmem se setkala výstava na Štrbském Plese. V zahraničí se poprvé představila v roce 1991 v Chamu, následoval Kötzting, Roding, Furt im Wald. Řadu výstav v německých městech vystřídala účast na prestižní výstavě v Los Angeles v USA v roce 1999, na kterou byli pozváni z Čech pouze 2 umělci. Stala se nositelkou titulu Laureátka festivalů Very Speciál Arts této soutěžní výstavy. Vystavovala v Norsku, holandském Budelu, na univerzitě Cambridge v Anglii. Obrazy Jany Hruškové známe i z Domažlic. Z výstav Paleta před více jak dvaceti lety, z výstavy v pojišťovně, klášteru, v kavárně U krbu, ve spořitelně nebo v městské knihovně. Její obrazy zdobí i některé instituce – nemocnice, banky, hotely, pojišťovny. Všude nás upoutá jakési snové vidění světa. Světa, jaký by měl být a jaký vídají děti ve svých nejkrásnějších snech. Světa laskavého a přívětivého. S cestami, které vždycky vyvedou tím správným směrem a nenechají zabloudit. Které potěší duši. S vodou, která nestrhává, neničí, neohrožuje, ale která omývá, plyne, mění se v hravé kapky. Takové jsou obrazy  z kategorií Voda, Pod hladinou, Kapky rosy, Flora, Relaxace, Fantazie, Zákoutí,  které mohou zájemci najít na webové adrese http://hruskova.dokdyne.cz/tvorba.htm.

          Obrazy Jany Hruškové neprovokují, neburcují, nenutí nás přemýšlet, co zrovna tenhle tah štětcem znamená a co jím chtěl tvůrce vyjádřit. Obrazy Jany Hruškové hladí, přináší uspokojení, vnitřní klid. V tom je jejich síla. Potěšit se s nimi budou moci návštěvníci domažlické knihovny v říjnu, na kdy je naplánována výstava ve vestibulu knihovny k jubileu, kterého se v letošním roce Jana Hrušková dožívá. Své kulaté narozeniny oslaví 6. července. Blahopřejeme!

11. 6. 2009

Hlava spisovatele Ladislava Fukse aneb Nezapomínají na knihovnu

          Kdo nezapomíná? Čtenáři a přátelé knihovny. Knihovna občas dostává dary. V převážné většině knižní. Jako bonusy od různých nakladatelství, jako celé soubory knih, jako jednotlivé knížky. Tím posledním darem byla publikace Ekologie a včelařství Antonína Roháčka, kterou vydal Český svaz včelařů a knihovně ji věnoval pan Vilém Frisch.

V březnu získala knihovna vzácný dar – sádrovou plastiku hlavy spisovatele Ladislava Fukse (1923 – 1994) od akademického sochaře Miloslava Hejného. Plastiku přinesl do knihovny sám sochař, který již několik let žije se svou manželkou, paní Olgou Hejnou, v jednom z domažlických penzionů pro seniory. Miloslav Hejný se s jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů seznámil na koncertě syna Petra Hejného. Vzniklo přátelství, při kterém se povídalo o knížkách, hrálo v kvartetu složeném ze členů Hejných rodiny a L. Fukse. Miloslav Hejný vzpomíná na návštěvy v bytě spisovatele v Dejvicích, který byl plný stínů a ve kterém neustále  zněla hudba a operní árie. Při jednom z četných setkání napadlo Miloslava Hejného sádrovou plastiku hlavy vytvořit. Vznikla prý za dvě sezení, tak výrazná osobnost Ladislava Fukse to pro M. Hejného byla. Poslední setkání M. Hejného se spisovatelem Ladislavem Fuksem se uskutečnilo v Maislově ulici na přednášce, kterou pořádala Židovská obec.

Městská knihovna Boženy Němcové děkuje za všechny knižní dary, které od svých příznivců dostala. Knihovna děkuje za dar pana Miloslava Hejného. Daru si velice považuje, protože ví, jaké vzpomínky celé rodiny se k této plastice rodinného přítele váží.

 

17. 3. 2009

Další nové možnosti využívání databází knihovny

            V minulém čísle jsem informovala o možnosti nahlížení do On–line katalogu domažlické knihovny přes internet prostřednictvím jejích webových stránek www.mekbn.cz/. Zmiňovala jsem se o funkci vyhledávání knih, jejich objednávání v internetových obchodech nebo o možnosti rezervace v naší knihovněJak si knihu můžete rezervovat? Pokud jste naším čtenářem (pokud ještě nejste, přijďte si provést registraci za 100,- nebo 50,- Kč na rok - dospělí zaměstnaní 100, děti, důchodci a nezaměstnaní 50,- Kč)… takže pokud jste našimi čtenáři a chcete si rezervovat knihu prostřednictvím internetu, u které jste nahlédnutím do On-line katalogu a po kliknutí na název knihy zjistili, že je půjčená, využijete k rezervaci link Rezervuj, který najdete dole pod informací o počtu a půjčení knihy. Po kliknutí na Rezervuj se vám objeví okénko pro vložení čísla vašeho čtenářského průkazu a okénko pro vložení vašeho PIN kódu, nebo údajů o datech narození, pokud PIN kód nemáte v knihovně zaevidovaný. Dozvíte se, kolikátí v pořadí na danou knihu jste a pak už jen čekáte, až knihu přečtou čtenáři před vámi. Přes PIN a číslo čtenářského průkazu se dostanete i do Vašeho čtenářského konta. Zjistíte, které knížky a od kdy máte z knihovny půjčené… a pokud si chcete prodloužit výpůjčky knížek, u kterých jste ještě výpůjční dobu nepřekročili, máte možnost si konkrétní knížku jednoduchým odkliknutím v malém okénku vpravo vedle názvu knížky o další měsíc prodloužit. Vyzkoušejte, je to snadné, rychlé, jednoduché…a vyhnete se placení zbytečných poplatků za upomínky.

           Další novinka v našem On-line katalogu se týká regionálních osobností. Opět využijete v levém sloupci úvodní webové stránky On-line katalog, v otevřeném okně kliknete pod  slovy  Zadání dotazu na podtržené Regionální autority a dostanete se do vyhledávacího pole osobností, které mají nějaký vztah k Domažlicím a celému regionu. A tady  už můžete vyzkoušet nový způsob vyhledávání. Vedle dosavadního klasického můžete využít možností Kalendária.  Kliknete-li na Dnes a Kalendárium, objeví se vám výročí regionální osobnosti, které vzpomínáme právě dnes. Stejně tak je to u dalších možností – výčet je docela obstojný: Zítra, Tento měsíc, Příští měsíc, Každoročně, Pětileté, Desetileté, Narodili se, Zemřeli, Obojí, Letos, Příští rok, Minulý rok.  Můžete mezi možnostmi i smysluplně kombinovat. Jen potom  nezapomeňte kliknout na  Kalendárium.

Využijí jistě žáci, studenti,učitelé. Ale podívat se mohou jistě i mnozí další – a objevit a připomenout si někdy jména pozapomenutá, jindy jména našich současníků, se kterými máme ještě stále možnost se potkávat. Podívejte se a vyzkoušejte i vy. Když nic jiného, snad vám nahlédnutí do této databáze přimějě alespoň k  zamyšlení, kolik zajímavých osobností žilo a žije v kraji pod Čerchovem.

11. 11. 2008

Z analýzy činnosti MěkBN

          Knihovny patří odedávna k tradičním kulturním institucím s jasně danými pravidly činnosti, jasně vymezenými úkoly a jasným postavením v síti místních kulturních institucí. Na jednu stranu to představuje pevný bod kulturního života místa, o který se mohou vždy všichni uživatelé opřít a využít jejich služby. Na druhou stranu to občas z řad hlavně těch „neuživatelů“  přináší názor, k čemu že knihovny a knihovníci v nich v dnešní době internetu a informačních technologií vlastně jsou - a když si někdo chce číst, ať si knížku koupí domů. Možná právě díky těm několika negativním hlasům, o kterých nás informují naši čtenáři, nebo proto, že jsem potřebovala na naši činnost nezaujatý pohled zvenčí, jsem požádala vrcholný odborný knihovnický orgán – Knihovnický institut Národní knihovny České republiky o odbornou analýzu činnosti domažlické knihovny.

Knihovnický institut provedl srovnání domažlické knihovny s knihovnami fungujícími za obdobných podmínek pomocí metody benchmarking. Tato metoda umožňuje analyzovat činnost a výkony knihovny vzhledem k počtu obyvatel nebo počtu uživatelů či návštěvníků knihovny. Na základě této analýzy je pak provedeno srovnání s ostatními knihovnami, které fungují v obdobných podmínkách a srovnání s průměrnými hodnotami. Analýza je rozdělena do několika bloků podle oblastí knihovnických činností a služeb, podmínek pro fungování knihovny a dalších.  

A jak to dopadlo? Vedle tabulek, procent a grafů bylo podstatné i slovní hodnocení. Jedním z nejdůležitějších je pohled na uživatele a využití knihovny. Dovolím si ocitovat ze závěrů k této kapitole hodnocení: „Téměř třetina obyvatel Domažlic navštěvuje svou knihovnu, dosáhnout tohoto čísla není jednoduché (celorepublikový průměr je 12%) a svědčí to o kvalitní práci domažlické knihovny. Téměř polovina dětí v Domažlicích navštěvuje knihovnu – působení knihovny má jednoznačně pozitivní vliv na rozvoj dětské osobnosti. Děti mohou trávit svůj volný čas v kultivovaném prostředí knihovny, za přítomnosti profesionální knihovnice, která kromě půjčování knih a časopisů zpřístupňuje dětem informace  a pořádá řadu vzdělávacích a výchovných aktivit. Jedná se o významný nástroj prevence dětské kriminality. Knihovna poskytuje mnoho svých služeb prostřednictvím internetu a drží tak krok s nejnovějšími trendy v oblasti informační sféry. V porovnání s ostatními knihovnami jsou její internetové služby nadprůměrné. Kromě nových forem informací se snaží domažlická knihovna lákat veřejnost rozmanitou nabídkou kulturních a vzdělávacích akcí – ze všech srovnávaných knihoven jich v roce 2006 uspořádala nejvíce. To svědčí o kvalitě a vysoké odborné kvalifikaci zaměstnanců knihovny a také o jejich zájmu o svou práci.“ Tolik ze závěrů jedné kapitoly Analýzy činnosti domažlické knihovny zpracované Knihovnickým institutem Národní knihovny České republiky. Činnost byla hodnocena za rok 2006.

28. 3. 2008

Projekt Celé Česko čte dětem

          Občas se setkáváme s názorem, k čemu že v současné době prudkého rozvoje informačních technologií knihovny a knihy vlastně jsou. Je samozřejmé, že se tradiční pojetí knihoven v té podobě, jak vznikaly na sklonku 19. století postupně vyvíjí a mění. Je samozřejmé, že se pojetí a význam knihoven pro občana významně mění právě s nástupem informačních technologií. Knihovny v moderním současném pojetí rozšiřují své služby i o poskytování informací a informačních zdrojů získávaných tzv. „vzdáleným přístupem“ prostřednictvím internetu. Nemohou zůstávat na pozici pouhých „půjčoven“ knih, ale naopak se musí v souladu s příslušným zákonem o knihovnách prosazovat  v rámci obce jako jedinečná a nezastupitelná instituce, která má významný podíl na uspokojování, zvyšování a prohlubování informačních potřeb občanů. A to  jak poskytováním a zpřístupňováním těchto informací, tak podílem na jejich budování -  a v neposlední řadě i podílem na vzdělávání uživatelské veřejnosti.

Přes tyto nové a významné role, které musí knihovny svou činností naplňovat, zůstává knihovnám - a i té naší, domažlické, i ta role základní – výchova ke čtenářství jako takovému. K tomu směřuje zejména činnost oddělení pro děti – a jestliže se  v současné době podařilo získat jako čtenáře 38,7 % dětí ve věku 0 - 14 let z počtu obyvatel dané věkové skupiny města, je to myslím výsledek více jak uspokojivý. Podíl na tom má nejen složení knižního fondu, více jak 130 uskutečněných kulturně vzdělávacích akcí uspořádaných oddělením pro děti a mládež pro děti mateřských a základních škol, školních družin či  praktické školy a dalších výchovných institucí za rok, ale i samotná a soustavná práce s dětmi a jejich rodiči  pracovnicí oddělení.

           Knihovna se v uplynulých letech zapojila do celostátně pořádaných akcí na podporu čtenářství – ať již to bylo Velké říjnové společné čtení, anketa Moje kniha, Noc s Andersenem nebo Den dětské knihy. A nyní se připojuje i k novému projektu Celé Česko čte dětem stejnojmenné obecně prospěšné společnosti. Projektu byla udělena záštita Dětského fondu OSN UNICEF, Ministerstva kultury České republiky i osobní záštita pražského primátora Pavla Béma a bývalého prezidenta ČR Václava Havla. Projekt aktivně podpořili takové osobnosti, jako např. již zmíněný Václav Havel, Zdeněk Svěrák, Jan Hřebejk, Michal Viewegh či Richard Krajčo. Logo a plakát kampaně zhotovila známá malířka Emma Srncová.

Cílem projektu je podpora psychického, myšlenkového a morálního zdraví dětí. Podle jeho tvůrců vznikl projekt zejména proto, aby si společnost uvědomila, že hlasité čtení má pro emocionální vývoj dítěte a formování jeho návyku číst si i v dospělosti nezastupitelný význam. Hlasité čtení vytváří pevné pouto mezi dospělým a dítětem, učí morálním hodnotám i napomáhá při výchově. Rozvíjí jazyk, paměť, představivost, učí myšlení. Formuje čtecí návyky a podporuje získávání vědomostí po celý další život. Rozšiřuje znalosti, zlepšuje soustředění, usnadňuje učení. Je prostě tou nejlepší investicí do úspěšné budoucnosti dítěte. Jde o návrat k rituálu předčítání a sdílení času rodiče a dítěte. Jde o to oslovit rodiče a další dospělé z nejbližšího okolí dítěte a připomenout jim chvíle, které kdysi oni nad knížkou se svými rodiči nebo prarodiči prožívali a vnímali atmosféru důvěrného vztahu se svými blízkými, bezpečí a pohody.

Ústředním heslem projektu je „Čtěme svým dětem 20 minut denně. Každý den!“ Proto čteme  těm „ svým“ dětem při jejich návštěvách v oddělení pro děti i my. Proto podporujeme i společné návštěvy rodičů s dětmi v dětském oddělení.  Čtenářem se totiž nikdo nerodí, čtenáři musíme ukázat cestu.

 

(Při psaní článku bylo využito informací z letáku Projekt Celé Česko čte dětem)

29. 11. 2007

Darovací poukaz registrace čtenáře

Nevíte, čím potěšit své blízké? Využijte nabídky knihovny na netradiční dárek. Městská knihovna Boženy Němcové pro vás připravila Darovací poukazy registrace čtenáře. Každý, kdo bude chtít pro někoho jako dárek získat novou nebo obnovit stávající registraci a zaplatí pro obdarovaného na jeho jméno běžný registrační poplatek (dospělí zápisné ve výši 100,- Kč, studenti, důchodci, ženy na mateřské dovolené 50,- Kč a děti do 15 let 30,- Kč), dostane graficky zpracovaný Darovací poukaz registrace čtenáře, kde budou uvedeny vedle čísla  poukazu i potřebné údaje, které obdarovaného informují o době platnosti takového dárku. Využijte nabídky knihovny a věnujte svým blízkým dárek, jaký určitě ještě nedostali. Věnujte jim rok mezi knihami – přítelkyněmi, které nikdy nezklamou.

29. 11. 2007

Domažlice a Chodsko v literatuře II

          V minulém čísle jsem se zabývala poznámkami o Chodech ve dvou  významných kronikách – Dalimilově kronice a Husitské kronice, a další knize Vavřince z Březové - Písni o vítězství u Domažlic. Ani v jedné z těchto knih neobjevíme věty oslavující přímou účast Chodů v bojích v bitvě na Brůdku v roce 1040 nebo v roce 1431 v řadách vítězných husitských vojsk.

Jiný pohled na Chody přineslo teprve období renesance. Mezi nejvýznamnější díla tohoto období patří Kronika česká Václava Hájka z Libočan (1499-1553), katolického kněze a kronikáře s velkou fabulační schopností. Kronika, která byla vydána tiskem v roce 1541, a jejíž první dva díly z roku 1923 vydané podle originálu jsou uchovány ve zlatém fondu domažlické knihovny, se o Chodech zmiňuje několikrát. Krátce jsou zmiňováni v souvislosti s potyčkou s Bavory, ke které mělo dojít někde v okolí Bělé nad Radbuzou v roce 1342. Zaznamenána je i bitva husitských vojsk vedených Prokopem Velikým s křižáky u Domažlic. Z hlediska historické tradice Chodů je však daleko významnější popis bitvy v roce 1040. Zde se poprvé objevuje výklad původu svobod Chodů, které jim Břetislav udělil a „na budúcí věčné časy je svobodné svými listy učinil tak, aby oni i ich budúcí žádnému žádným platem povinni nebyli, toliko aby lesuov a hor  pilni byli, jestli že by kdy chtěli Němci do České země vtrhnúti nepřátelsky, aby oni záseky dělali. A ti lidé až do dnešního dne slovu Chodové, od toho, aby po lesích chodili a od nepřátel opatrovali.“. – Hájek, 1923, II. díl, s. 294. Hájek z Libočan čerpal sice z Dalimilovala pojetí bitvy, ale vynechal tu část, kde Dalimil píše o úkolu Chodů při pobíjení zbabělců utíkajících z boje. Místo toho popisuje, jak Chodové se sekyrami prokázali svou statečnost a vyvozuje z toho přímou účast v boji. Větší pozornost tomuto Hájkovu výkladu bitvy věnuji proto, že nejen posílila sebevědomí Chodů, ale že se na tuto zmínku Chodové odvolávali v bojích s vrchností o svá privilegia. Jiný pohled na původ Chodů a jejich práv měl Pavel Stránský ze Zap, ale tomu se budeme věnovat až v další části. Do období renesance se o Domažlicích a Chodech zmiňují literární historikové pouze v souvislosti s autory zvnějšku, s autory, kteří o regionu píší.

Patnácté a šestnácté století je však pro Domažlice obdobím z hlediska kulturního života velice plodným a bohatým. Narodilo se zde, žilo nebo zemřelo několik osobností, které se přímo podílejí na utváření kulturní tradice města. Vliv na rozvoj života měla  jistě i městská škola, jejíž úroveň byla vysoká a řada jejích rektorů a učitelů byla činná i autorsky.

Plejádu významných domažlických osobností nelze nezahájit jedním z nejvýznamnějších domažlických rodáků – Janem Rohem (1491-1547), biskupem a organizátorem Jednoty bratrské. Mimo jiné byl velmi dobrým znalcem českého jazyka, což ocenil jiný biskup jednoty, reformátor jejího školství Jan Blahoslav. Uvedl, že „prý Rohovi nebylo rovného ve znalosti českého jazyka, ač zadrhával po Domažlicku“. Největší zásluhu si získal vzornou úpravou knih, které čeští bratři vydávali. Uskutečnil některé jazykové úpravy - nahradil tehdy používané uo zjednodušeným "ů". Řadu úprav převzal právě Jan Blahoslav do Gramatiky české. K jeho dalším zásluhám patří bohatě vypravené první vydání bratrského zpěvníku Písně chval božských z r. 1541 v renesanční pražské tiskárně Pavla Severína z Kapí Hory (faksimile kancionálu knihovna vlastní), německý zpěvník a proslulá bratrská Konfese (vyznání víry). Roku 1936 byla z rozhodnutí městské rady jeho jménem pojmenována ulice z Dolejšího předměstí k tzv. Hvízdalce.

K Janu Rohovi měl blízko slovenský básník Jan Sylván (1493-1572), s jehož jménem se v Domažlicích setkáváme ve 2. polovině 16. století. Působil jako písař Jana Popela z Lobkovic v Horšovském Týně a po jeho smrti přišel r. 1570 do Domažlic. Byl majitelem „sylvánovského„ domu vedle radnice. Roku 1536 složil píseň Z hlubokosti volám k tobě, všemohoucí věčný Bože, r. 1540 píseň Zpomožiž mi z hoře mého, kterou přejal Jan Roh do kancionálu Písně chval božských. Proslavil se svou literární tvorbou jako první slovenský básník, který psal ve svém národním jazyce. Základní údaje o něm zveřejnil již na sklonku 19. století domažlický gymnaziální profesor Bohumil Strér. V roce 1957 vydala v Martině Matice slovenská faksimile zpěvníku Písně Jána Sylvána, který vyšel poprvé v r. 1571. Jako doprovodný text je v tomto zpěvníku i vědecká studie, kterou na základě výzkumu v Okresním archivu a v Muzeu Chodska v Domažlicích napsal dr. Boris Bálent.

Zbožnost a nadání Jana Sylvána chválil Prokop Lupáč z Hlaváčova (1530-1587), který byl v těch letech v Domažlicích radním písařem. V letech 1566 a  1567 byl děkanem filozofické fakulty na pražské univerzitě, do roku 1569 zastával místo profesora. Z neznámých důvodů opustil Prahu a odešel do Domažlic, kde působil nejprve jako radní písař, později zasedal v městské radě jako radní a konšel. Měl velké zásluhy o správu obecních věcí, díky jemu získaly Domažlice r. 1584 správcovství nad Chody. Zasloužil se také o vybudování rozsáhlé knihovny. Do doby jeho pobytu ve městě spadá jeho nejvyzrálejší tvůrčí období. V Domažlicích dokončil r. 1584  Kalendář historický, latinsky psaný chronologický přehled událostí českých dějin, sestavený podle kalendářních dnů každého měsíce. Důraz kladl na záznamy literárně-historické, uvedeny jsou podrobně údaje o humanistech a známých osobnostech té doby. Text byl prokládán veršovanými výňatky. Z tohoto díla vycházel při novém zpracování svého kalendáře historického (1590) Daniel Adam z Veleslavína. Dalším Lupáčovým dílem, které bylo vydané rovněž v roce 1584, byla Historie o císaři Karlovi, toho jména Čtvrtém, králi Českém, kde byl na konci připojen seznam českých panovníků od Přemysla po Rudolfa II. Prokop Lupáč psal česky i latinsky. Sám si zřejmě nejvíce cenil svých básnických interpretací bible a jiných náboženských textů.

V roce 1584 přišel z Vodňan do Domažlic na přání Prokopa Lupáče další humanistický literát, Mikuláš Novacius z Ružomberka (1555 - po r. 1620). V Domažlicích se stal správcem školy, od roku 1588 zasedal nepřetržitě v městské radě až do roku 1620. Po tomto roce odešel do Falce, kde později zemřel. Vlastní dílo není známé, místo v dějinách humanistické literatury si zasluhuje jako štědrý podporovatel latinsky i česky píšících autorů. Podle zprávy Jana Campana a Jiřího Hanuše měl Novacius zásluhu na tom, že roku 1612 vyšly Písně na epištoly a evangelia, které se v církvi boží přes celý rok čtou a vykládají, které napsal bývalý domažlický děkan Valentin Šubar (zemř. 1593).

Valentin Šubar byl od r. 1573 lutheránským farářem v Domažlicích. Roku 1575 byl přibrán do komise pro sepsání České konfese, r. 1581 působil jako děkan v Berouně, r. 1583 v Žatci, r. 1593 odešel do Kutné Hory, kde v červnu zemřel. Své spisy vydával česky. Písně na epištoly má v majetku Muzeum Chodska.

 Novaciovou zásluhou se věnoval studiím Jan Campanus Vodňanský (1572 - 1622). Novaciovým žákem byl již ve Vodňanech, později v Domažlicích. Po domažlickém pobytu absolvoval studia na pražské univerzitě, kde se stal později i děkanem a rektorem. Přednášel o českých dějinách, řeckém jazyku, latinské poezii. Básnické nadání a hledání nových cest v poezii jej zařadilo mezi nejvýznamnější představitele humanistického básnictví. O Campanově oblibě již za jeho života svědčí i velké množství básní a celých spisů, jež mu žáci a domácí a zahraniční příznivci připisovali. Campanus byl autorem neobyčejně plodným. Psal příležitostné verše, básně věnované českým panovníkům, žalozpěvy věnované úmrtí významných osobností... Souhrn děl s domažlickými motivy nebo dedikacemi tvoří podstatnou část jeho tvorby. Byl zastánce kalicha, ale roku 1622 se veřejně zřekl víry a přestoupil ke katolictví. Tato snaha zachránit si místo na univerzitě i uchránit univerzitu před jezuity byla jeho okolím velmi odsuzována. Několik dní po Campanově konverzi převzal Karlovo vysoké učení rektor jezuitské koleje páter Coronius. Zdrcen žalem Campanus o měsíc později zemřel. Osudy Jana Campana Vodňanského ztvárnil v románu Mistr Kampanus spisovatel Zikmund Winter.

Domažlickým rodákem byl Nathanel Vodňanský z Uračova (1563 -1621). Studoval na pražské univerzitě, nějaký čas cestoval, poté se usadil v Praze. Vstoupil do služeb Komory České, kde se stal registrátorem a již před rokem 1604 mu byl přiznán Rudolfem II. Přídomek „z Uračova“. Pokoušel se o vlastní tvorbu a o překlady děl latinských. Podle latinské předlohy upravil spis Theatrum mundi minoris – Široký plac nebo zrcadlo světa (1605). Je to alegorie lidského života jako divadelní hry o pěti dějstvích. Alegorický rámec „divadla světa“, mravokárný obraz soudobého světa, naplnil autor pesimismem, v němž převažuje beznaděj nad snahou o kritiku a nápravu. Po bělohorské porážce byl jedním z dvaceti sedmi českých pánů popravených na Staroměstském náměstí.

Od r. 1587 učil v Domažlicích Václav Nizenius, rodák z Bosňan. Roku 1596 byl přijat za měšťana a v roce 1600 se stal městským písařem. Jeho jméno je zmiňováno v básni Ad Tustam Jana Campana. (Báseň Ad Tustam je jedinou básní, která byla takto v 16. století věnována Domažlicím. Otištěna i s překladem je ve sborníku Z Chodského hradu, který je uložen ve fondu regionální literatury domažlické knihovny.) Campanus napsal verše při jmenování Nizenia a verši projevil soustrast také při úmrtí jeho první manželky a blahopřání při druhém sňatku. Sám Nizenius napsal verše pro Matyáše Campana.

Druhou báseň věnoval Domažlicím v tomto období další humanistický básník, Jiří Galli Chrudimský. V roce 1600 byl správcem školy v Klatovech, později v Sušici. Po roce 1620 odešel do exilu. Báseň Etymon Tustae byla zveřejněna ve sborníku Viktorina Rhacotoma z Greinfenbergu a byla zaměřena na etymologický výklad názvu města. V latinské básni jsou uváděny tři možnosti – císař Boleslav zde nevrle od sebe odkázal někoho, kdo se špinavým kotlem nakládal – ty stůj – TU STA,  nebo Němec, který byl zde přemožen českými zbraněmi prohlásil, že Čechové jsou DOMA ZLÍ, či zde jakási panna, která chtěla knížete pozdravit, líčidlem si špatně ZMAZALA líc a kníže jí doporučil DOMAZ LÍCE.

Výčet humanistických básníků by bylo možné rozšířit o další jména, protože toto období bylo pro město jakýmsi zlatým věkem, kdy do něj díky škole s výbornou pověstí přicházely na studium nebo jako správci a učitelé osobnosti, z nichž některé se Domažlicemi jen mihly, jiné se zde usadily na delší dobu, založily rodiny a staly se domažlickými měšťany. A všechny tyto osobnosti byly svým vzděláním i celkovou kulturní atmosférou doby vedeny k básnické reflexi podnětů světa, který je obklopoval.

28. 8. 2007

Domažlice a Chodsko v literatuře I

          Regionální problematice se Městská knihovna Boženy Němcové věnuje z titulu svého zaměření již několik desítek let. Již v roce 1975 bylo vybudováno tzv. „regionální oddělení“, kam byly soustředěny pouze k prezenčnímu studiu knihy, které měly nějaký vztah k Chodsku – ať již původem autora nebo obsahem textu. Díky tomuto oddělení se uchovaly knihy vydávané počátkem nebo v první polovině minulého století, které by jinak byly z knihovního fondu pro svou obsahovou zastaralost nebo opotřebovanost a poškození dávno vyřazeny. Fond regionálního oddělení je průběžně doplňován o nové tituly a poskytuje docela reprezentativní vzorek toho, co se o Chodsku a Domažlicích napsalo. Vzhledem k bohaté literární tradici regionu i knihovně samé patří toto oddělení k místům s největším soustředěním regionální literatury v knihovnách bývalých okresních měst Plzeňského kraje a využívají jej v hojné míře všichni, kteří se literární regionální problematiku zabývají.

V sérii několika článků bych chtěla čtenářům připomenout to, co již měli možnost slyšet v průběhu let při přednáškách pořádaných knihovnou a zaměřených na literární tradici, přečíst si v článcích místních badatelů a v nejrůznějších literárně historických příručkách. V žádném případě nepůjde o nový pohled, pouze o shrnutí již dříve prezentovaného.

Tak jak to tedy se vztahem Domažlice – Chodsko – Chodové - literatura je a bylo? Chodové se objevují v literatuře již na počátku 14. století v české veršované kronice tak řečeného Dalimila. Proč „tak řečeného“? Autor je neznámý a později byla kronika omylem nebo nedorozuměním připsána Dalimilovi Meziříčskému, kterého Václav Hájek z Libočan jmenuje jako kanovníka boleslavského. Dalimilova kronika je prvním česky psaným dílem, kde se Chodové sice objevují, ale ne v nějaké oslavné pozici. V kapitole věnované boji knížete Břetislava I. s císařem Jindřichem III (bitva na Brůdku 1040) se autor zmiňuje o městě Domažlicích i o úloze Chodů při obraně zemské hranice. Autor se nezmiňuje o přímé účasti Chodů při bitvě, dává jim však za úkol zřídit záseky, aby znemožnil ústup jak saským vojskům, tak vojákům vlastním. Jejich druhým úkolem daným knížetem Břetislavem I. pak mělo být  zabíjení zběhů. (Jiné pojetí úkolů Chodů najdeme v Kronice české Václava Hájka z Libočan.) Dalimilovu kroniku najdou čtenáři v oddělení regionální literatury a spolu s ní i faksimile zlomku latinského překladu, který získala v aukci Národní knihovna v březnu 2005 v Paříži.

Z období husitských válek jsou zajímavé dva  dopisy, které Domažlickým  věnoval Jan Žižka z Trocnova. V prvním, který František Palacký datoval do roku 1418 se Jan Žižka přimlouvá u domažlické městské rady za vdovu po zemřelém otovském zemanovi Kučtajnovi, které domažličtí vzali peřiny. Druhý list je z řady Žižkových listů – politických manifestů.

Zmínku o Domažlicích a Chodech najdeme i ve dvou dílech univerzitního mistra, dvorského literáta, básníka, písaře a kronikáře Vavřince z Březové (nar. kolem roku 1371, zemř. asi 1447). Nedokončená Husitská kronika jmenuje Chody z Plzeňského kraje a zmiňuje se o nich v souvislosti s útrapami, jimž byli vystaveni ze strany katolické šlechty. Líčí, jak je Boleslav Švamberk, „protivník pravdy a přijímání z kalicha“, přepadl a několik set jich pobil. Píseň přeslavné koruny české za vítězství, jehož  se jí z nebe dostalo u Rýzmberka a Domažlic, známější jako Píseň o vítězství u Domažlic, je veršovanou, latinsky psanou oslavou vítězství husitských vojsk nad křižáky při páté křížové výpravě roku 1431. Ani zde nezaznamenáme zmínku o přímé účasti Chodů v řadách vítězného husitského vojska. Obě knihy Vavřince z Březové najdeme ve fondu domažlické knihovny.

Před vynálezem knihtisku měli významný úkol šíření knih opisovači. Mezi známé opisovače či zapisovatele 15. století se řadil i Jan Pinvička z Domažlic. Zachovaly se sborníky z doby jeho učitelování v Ledči nad Sázavou v letech 1459-1469. které obsahují například Dalimilovu kroniku, didaktickou Novou radu a satirickou skladbu Podkoní a žák.

To byly nejstarší literární zmínky o Domažlicích, Chodsku či jeho osobnostech. Příští článek bude věnován období renesance a humanismu, kdy ve městě působila přímo plejáda humanistických básníků.

18. 6. 2007

Adresa

Městská knihovna B.N. Domažlice

B. Němcové 118

344 58 Domažlice

IČ. 48344117

telefon: 379 723 041, 379 723 042

Kontakty

Funkce / odděleníJménoEmailTel.
ŘeditelLenka Schirováschirova@mekbn.cz379 723 041
777 232 148
schirova@mekbn.cz777 232 148
Zástupce řediteleVáclava Knopfováknopfova@mekbn.cz379 723 041
knopfova@mekbn.cz
Ekonomické odděleníJiří Němečeknemecek@mekbn.cz379 723 041
777 232 083
nemecek@mekbn.cz777 232 083
KatalogizaceVáclava Knopfováknopfova@mekbn.cz379 723 041
knopfova@mekbn.cz
Oddělení speciálních služebPetr Veckavecka@mekbn.cz379 723 041
vecka@mekbn.cz
Internetová studovnaPetr Veckavecka@mekbn.cz379 723 041
vecka@mekbn.cz
Oddělení pro dospělé čtenářeAlena Hánováhanova@mekbn.cz379 723 041
hanova@mekbn.cz
Marie Hůttováhuttova@mekbn.cz379 723 041
huttova@mekbn.cz
Oddělení pro děti a mládežJitka Jankovcovájankovcova@mekbn.cz379 723 041
jankovcova@mekbn.cz
Čítárna (MVS)Hana Lukešoválukesova@mekbn.cz379 723 041
lukesova@mekbn.cz
Oddělení knihovnických služebVlasta Hauserováhauserova@mekbn.cz379 723 042
777 232 085
hauserova@mekbn.cz777 232 085
Zdeňka Primusováprimusova@mekbn.cz379 723 042
primusova@mekbn.cz
logologologologologologologologologologologologo